Boj s větrnými mlýny: Amsterdam

O víkendu jsme s Eliškou a Evkou vyrazily na výlet do Amsterdamu. Vyjížděly jsme brzy ráno. Jízdenka z Groningenu do Amsterdamu je normálně poměrně drahá, jedna cesta vyjde na 24E. Když si však zařídíte slevovou kartu na vlaky za 50 E, máte po celý rok slevu 40% na jízdné a navíc s váma můžou cestovat se stejnou slevou ještě dvě další osoby. Takže jsme využily toho, že Evka tuto kartu vlastní, a docela jsme ušetřily. Navíc se dá na tuto kartu levně půjčit kolo a sice za 3,50E na den. Což je naprosto skvělá cena. Bohužel se musí na kartě ještě předtím aktivovat nějaké členství, což se dá udělat jedině po netu, stojí to 10 eur na rok a trvá to dva dny. To jsme však zjistily až v Amsterdamu, a tak jsme si kola nakonec musely půjčit na nádraží za standartní cenu 9E na den, ale pro příště už budeme vědět co a jak.

s naším průvodcem Martinem

amsterdamské nádraží

Po příjezdu do Amsterdamu jsme se na nádraží potkaly se spolužákem Martinem, který zde byl tou dobou na Erasmus stáži a souhlasil, abychom u něj na privátě na víkend zakotvily. Nejprve jsme si jely k němu domů odložit věci a po cestě jsme všichni pořádně zmokli. Další část odpoledne jsme proto kromě obědvání strávily fénováním promoklého oblečení. Když přestalo pršet, vydali jsme se všichni čytři opět do města, kde jsme navštívili muzeum moderního umění. Pak jsme se zajeli podívat do parku a po cestě jsme náhodou narazili na russian food festival, kde byly k ochutnání speciality z různých oblastí Ruska. Převážně se jednalo o maso, sýry a marmelády. Musím říct, že většina z toho byla vynikající. Potom se tam Evku snažil nabalit nějaký Rusák a bylo už docela pozdě, tak jsme raději vyrazili domů.

Russian food festival

Po večeři jsme jeli na párty k Martinovu australskému kolegovi z univerzity, který se zrovna přestěhoval a při té příležitosti pořádal malou sešlost. Společnost zde byla celkem příjemná, převážně australsko holandská. Dokonce jsme potkali jednoho newyorského profesora psychologie, který měl za dva dny přednášet u nás v Groningenu na univerzitě. Okolo půlnoci jsme se odebrali na cestu domů. Nebyl by to však správný výlet do Amsterdamu, kdybychom nazavítali do turisticky proslulých červených uliček. Proto jsme to cestou domů vzali ještě menší oklikou přes Red District, abychom se podívali, jestli tam opravdu mají ty prostitutky ve výkladních skříních a ono jo, fakt je tam mají. Různé ženštiny všech barev a tvarů na nás pomrkávaly ze všech stran. A mě se dokonce podařilo ukořistit pár fotek, ačkoliv je zde prý focení zakázáno, ale to jsem nevěděla. Celkově tam bylo narváno, ulice plné lidí a dokonce se tam procházelo i dost párů držících se za ruce, což mě celkem překvapilo. Okolo 90% zdejších návštěvníků tvoří turisté. Místní sem moc nezavítají. Kromě polonahých paní a slečen k tomuto místu neodmyslitelně patří všudypřítomný pach marihuany. Jako čtyři študentíci s červenýma kolama jsme tam asi vypadali trochu divně a chlapi po nás docela zvídavě pokukovali, ale fakt je, že se tam promenádovalo i dost podivnějších existencí, než jsme byli my.

Red District

Druhý den jsme se vydali na prohlídku místních památek. Měli jsme štěstí, jelikož se zrovna ten víkend konal evropský festival kulturního dědictví a v různých evropských městech byly ten den otevřeny zadarmo kulturní památky a to i takové, které běžně nejsou veřejnosti přístupné. Jako první jsme navšítvili Oude Kerk, krásný gotický kostel nacházející se co by kamenem dohodil od vykřičené čtvrti. Kostel byl velmi pěkný a uvnitř byla zajímavá výstava fotografií gayů a lesbiček z celého světa. Jestlipak by takové téma ozdobilo i naše kostely v Česku? V Nizozemí se kostely asi tak neprožívají, protože kromě vykřičené čtvrti za rohem se
hned naproti vchodu do kostela nacházelo několik koffie shopů, před kterými v křesílcích posedávali místní huliči i trávychtiví turisté. Chodník před kostelem pak zdobilo několik zajímavých většinou polonahých soch, jež dávaly náležitě vyniknout umělcovu smyslu pro detail. Po návštěvě tohoto kostela jsme pokračovali na další místa, navštívili jsme burzu, synagogu, park a další kostely. Samozřejmě jsme se nemohli zapomenout vyfotit u nápisu "I Amsterdam" na Muzeumplein a vlézt si tam doprostřed fontány. Pobyt v Amsterdamu jsme zakončili návštěvou výstavy o Van Goghovi.


Interiér kostela

Výstava v kostele

Výzdoba chodníku před kostelem

Potom jsme zajeli pro věci a vydali se na nádraží. Odjezd se nám ještě trochu zkomplikoval, málem jsme musely zůstat až do druhého dne, protože když jsme dorazili na nádraží, půjčovna kol už měla zavřeno. V neděli totiž neměli na rozdíl od zbytku týdne do sedmi ale jenom do třičtvrtě na šest. A co teď se třemi nevrácenými koly, bez 3x50 Eur a jednoho občanského průkazu, které jsme museli nechat jako zálohu? Naštěstí jsme se rozhodli na místo ještě jednou vrátit a Martin si všiml škvírou v okně, že uvnitř budovy ještě někdo je. Já potom začala zoufale bušit na okno, načež si mě konečně nějaký chlap uvnitř všiml a nahodil dost otrávený výraz. Já se nevzdávala s zoufale a vehementně tak dlouho gestikulovala, až pochopil, vzdal to a šel nám otevřít. Říkal, že byl už zrovna na odchodu (bylo už před sedmou, když jsme se dobouchali), ale nakonec od nás kola převzal a zálohy i občanku nám vrátil. To byla poslední tečka za našim výletem. Následovalo už jen rozloučení s Martinem a cesta v klimatizací promraženém, ale jinak pěkném vlaku domů.