Déšť, nemoc a rozbité kolo

Ve čtvrtek se na půdě naší fakulty odehrával uvítací program, několik přednášek vystřídalo posezení na fakultním dvorečku s hudbou, občerstvením a výstavou fotografií. Potkali jsme se zde s lidmi z naší skupinky z předešlého dne. K večeru jsem ostatní nalákala na úvodní lekci salsy  v jednom klubu, o které jsem se dozvěděla předchozí den z letáčku. Přesunuli jsme se tam a jelikož jsme neznali cestu a měli jsme k dispozici o jedno kolo méně, nežli nás bylo, byl to přesun vskutku zajímavý. Zkoušeli jsme různé varianty, kdo s kým pojede ve dvou na kole, ale žádná kombinace nám moc nešla a do toho se Eliška snažila s GPS odhadnout směr jízdy. Tu a tam jsme zabloudili, tu a tam popadali a někdy nás GPSka zavedla v protisměru do úzké jednosměrné uličky, takže cesta zajímavá. Ale byla to docela sranda. Nakonec se nám s lehkým zpožděním podařilo dojet na místo a mohli jsme si tak užít naši lekci salsy. Probíraly se více méně pouze základní kroky, ale i tak to bylo fajn. A že byl zrovna čtvrtek sedm hodin večer, na chvíli se mi zastesklo po Brně a přála jsem si být na salse pod Petrovem a pořádně to tam roztočit.
Na cestě domů z klubu však začaly komlikace. Nejprve jsem zjistila, že jsem si zapomněla v sále sluneční brýle a musela jsem se vrátit zpět. Poté se mi opět vyfouklo zadní kolo. Dopumpovaly jsme jej a domů jsme dojela. Avšak, když jsem po večeři chtěla vyjet do města, kde jsme měly sraz s Jennou a Lisou, kolo bylo zase totálně prázdné, a tak jsem musela zůstat doma. Na opravu kola jsem potom čekala až do středy dalšího týdne, takže jsem všude musela pěšky, což bylo docela nepraktické.
O víkendu potom pršelo, takže jsme odložili plánovaný výlet k jezeru, kam bych stejně vzhledem k pokaženému kolu nedojela, a zůstaly jsme s Eliškou doma. Kromě toho jsem se někde nachladila a tak jsem celý víkend proprskala a obecně mi nebylo od pátku moc dobře, takže jsem na výlety a party neměla ani pomyšlení. Pouze v neděli odpoledne jsme se, když se trochu vyčasilo, vydaly na výstavu fotek. Měla se konat v centru, kousek od Grote markt, ale když jsme tam došly, měli zavřeno. Po obvolávání, dotazování a mailování na různá místa nám bylo sděleno, že výstava byla přesunuta někam za město a také, že není zadarmo, jak bylo na internetu avizováno. Návštěva fotofestivalu se proto nekonala a nedělní den jsme místo toho završily v univerzitním muzeu, kam máme jako studenti vstup zdarma, což je fajn. Návštěva muzea byla velmi rychlá, jelikož již za dvacet minut po našem příchodu zavírali, avšak mně se i tak líbila. Dá se zde spatřit mnoho zajímavých věcí, jako jsou dvouhlavá embrya nebo zdeformované lidské kostry, ale třeba i část vesmírné sondy. Eliška z toho moc nadšená nebyla, ale já jsem si to coby antropoložka zvyklá na kdejaké bizardnosti docela užila.

V pondělí konečně přestalo pršet a jelikož jsme ještě neměly školu, užívaly jsme si zasloužený den volna. Večer jsme se s Eliškou vydaly na večeři s jejími dvěma holandskými mentorkami (tutorkami) a skupinou pěti dalších zahraničních studentů. Večeře se konala nedaleko od nás na malém hausbótu, což jsem si strašně užila, protože jsem se od prvního dne, co jsem v Groningenu chtěla do jednoho z těch hausbótů podívat. Večeře sestávala ze dvou chodů - hlavním chodem byly šťouchané brambory na holandský způsob s místním druhem párku, jako dezert jsme dostali strašně dobré vafle a potom něco, co vypadalo jako malé punčové řezy a v podsttě se hodně podobalo našim klasickým zákuskům. Ještě bych se měla zmínit o složení naší skupinky. Holandské hostitelky se jmenovaly Myrthe a Dido. Dále s námi u stolu seděly dvě Číňanky, ze kterých až po několika hodinách vypadlo, že jména Alice a Cassie, kterými se nám představily, jsou úplně vymyšlená, protože jejich skutečná čínská jména bychom si my Evropané nedokázali zapamatovat :-). Ve skupince byl pouze jediný kluk a to medik Leonardo z Mexika. Moc fajn týpek. Pestrou směsici potom doplňovaly Němka Mari a Ukrajinka Olena. Docela rychle jsme se všichni spřátelili a dohodli jsme se, že se budeme scházet každé pondělí a vždycky někdo z nás uvaří  pro ty ostatní své národní jídlo. Večer jsme završili v Drie Gezusters na studentské párty, kde bylo asi milion lidí.

                                                naše hostitelky Myrthe a Dido

Další dny byly o poznání klidnější, ale zato neméně nabité. Tentokrát však školními povinnostmi. Rozhodly jsme se s Eliškou a Evkou, že navštívíme tento týden všechny přednášky, které nás aspoň trochu zajímají, abychom se mohly příští týden rozhodnout, které kurzy si zapíšeme do našeho Learning agreementu. A tak jsme celé dny vysedávaly v lavicích a poslouchaly více či méně zajímavé přednášky. Těch více zajímavých bylo ale většina, takže rozhodování o tom, které kurzy si zapsat, bude opravdu těžké. Škola nám opravdu zabrala většinu času, a to jsme ještě ani nezačaly číst povinnou literaturu, které je na každý týden hromada. Domů jsme se vracely zpravidla okolo šesté večer i později a na nějaké další aktivity už nám proto nezbývalo času ani energie. Tolik k uplynulému týdnu. Zítra nás čeká výlet do Amsterdamu. Příští týden poreferuju, jaký to tam bylo.




Naše koleje